Start: 60kg59kg58kg57kg56kg55kg54kg53kg52kg → 51kg → 50kg → 49kg →48kg

Ma propre histoire - neboli můj příběh.

31. července 2013 v 12:04 | Karol |  Moi
Co se vlastně stalo, že jsem si založila hubnoucí blog? Je to už hodně dlouho, 4 roky, kdy mi říkali vyžle, hubeňoure nebo sporťáku. Byla jsem droboučká holka se 45 kily a výškou takovou jako teď 158 cm. Jídlo byla slast, sladké taky. Každý den v tělocvičně, na břiše svaly. Jo tohle období bylo skvělý. Nastoupila jsem na SŠ, holky v depce, že přiberou. Neřešila jsem to, jak bych já mohla přibrat. Nemám to v genech, spaluju rychlostí blesku, tak proč se trápit. Jedna věc mě ale trápila. Vypadala jsem jako dítě, každý mě hádal na 13 (moc se toho nezměnilo, teď mě hádaj na 16 :D), to nebylo však tak důležitý jako to, že mi dobře nepracovaly hormony (jako doteď), neměla jsem měsíčky a mám s nimy neustále problémy. Šly jsme s mamkou v 16 na gynekologii, kde mi předepsali prášky, po kterých by se mě hormonální hladina měla upravit. Moje otázka na doktorku zněla jasně - nepřiberu po tom? Odpověď - v žádném případě, maximálně kilo, protože se trošku zavodníš. S klidem jsem tedy zobala pilulky (nebyla to HA) a za měsíc si mě mamka tak prohlíží a říká - jsi nějaká nafouklá. Houby nafouklá, stoupnu na váhu a o 3 kila víc. To je asi ta voda. Brala jsem tedy prášky dál s přáním, abych se odvodnila a začalo mi tělo normálně fungovat. Za další měsíc jsem přibrala další 4 kila. Okamžitě jsem léky vysadila, jenže to bylo takový svinstvo, že jsem přibírala další 3 měsíce, ikdyž jsem to měla vysazený. Skončila jsem na 63 kilech a psychikou na 0. Nechtěla jsem chodit ven, na koupaliště. Od mala závodně tancuju, týmy mě znaly jako tu hubenou Káju. Soutěže byly noční můrou.
Začala jsem tedy hledat na internetu jak zhubnout a narazila na pro ana blogy. Poctivě jsem každý den cvičila alespoň půl hodiny, ze začátku jsem ještě jakš takš jedla, ale po 3 měsících jsem nebyla schopná pozřít ani papriku. Byla jsem na 52 kilech. Říkáte si, to není tak nízká váha, ale tady šlo spíš o mou hlavu a hlavně tělo nefungovalo. Ale cítila jsem se skvěle. Byla jsem štíhlá, vypracovaná. Neuvědomovala jsem si, že jsem se stala anorektičkou. Anorektičky jsou přece vyzáblé na kost a vůbec nejí, to já nejsem. Sním za den aspoň jablko a suchar. Cvičila jsem třeba i 2 hodiny denně. A pak se slastně koukala na sebe do zrcadla.
S mou spolužačko chodil kámoš a když na ní čekal před školou a já vyšla, tak jen řekl: Fuj sem se lekl, co to vyšlo za smrtku. Co s tím všichni mají? Za týden už nade mnou mamka stála při jídle a neodešla, dokud jsem to nesnědla. Ty křeče potom byly nesnesitelné. Mluvila o tom se mnou a já si uvědomila, co se to ze mě stalo. Nechci být nemocná, chci být holka, která nepočítá kalorie a směje se s kámoškama. Probrala jsem se v nejvyšší čas. Ale v sobě to mám dodnes.
Pokračovalo to tak, že jsem opět skončila na gynekologii. Vyfásla jsem HA, po které se prý nepřibírá. Bum za 4 měsíce jsem nabrala neskutečných 21 kg. Bylo mi do breku. Byla jsem jak vodová "královna". V té době jsem si začala psát s mým nynějším přítelem. Nechtěla jsem aby mě poznal takovouhle. Protože shodou okolností jsme se potkali na plese (nikdy jsme se neviděli před tím) on mě nepoznal, já jeho ano. I když jsem kolem něho procházela, tak si mě ani nevšiml. Byla jsem z toho zdrcená. Celý leden, jsem byla nemocná a shodila jsem za ten měsíc 8 kilo, při 65 kilech jsem se s ním odvážila sejít. Už jsem zřejmě nebyla takový čuník, tak jsem mu padla do oka. Začli jsme spolu chodit na konci února. V tu dobu jsem měla 65 kg, nevím jestli to se mnou udělala láska. Ale v březnu jsem sama od sebe dostala měsíčky a do srpna jsem měla 57 kg :)) Teď mám blog na doladění váhy a pro to, abych nad sebou měla kontrolu.
Snad vás to moc nevyčerpalo, bylo to trošku složitější :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gwen Gwen | Web | 31. července 2013 v 12:41 | Reagovat

nu  anorexie v člověku zůstává dlouho .. já nebyla ještě rok schopná sníst bílí rohlík , normálně jsem se ho bála .. jinak ty prášk y museli být dobrý svinstvo 21 kg :-O Ale je dobře že jsi našla lásku , jqk to tak čtu třeba ti fakt pomohla ta láska :) jinak si tě jdu přidat do spřátelených :)

2 Mrs.Moustache Mrs.Moustache | Web | 31. července 2013 v 13:10 | Reagovat

U nás je zase hnusně :/
Je mi líto,že tě tohle potkalo :( já mám s menstr. taky problémy,ale zatím mi nikdo nic nedal a čeká se,jestli se to samo spraví,jenže já se bojím,že dostanu nějaké prášky a strašně naberu :( já už mám představu,jak je dostanu a budu mít 100 kilo :(
myslím,že anorexie měla hodně vliv na menstr. ;)

3 Barb Barb | Web | 31. července 2013 v 17:06 | Reagovat

páni.. já se bojim, až dostanu HA, že všecka moje snaha padne během chvíle vniveč.. :/

4 Eve* Eve* | E-mail | Web | 31. července 2013 v 17:29 | Reagovat

Taky jsem přibrala, když začala s prášky. Sice ne moc, ale přibrala. Teď je to už okay, ale věřím, že až je vysadím, shodím dobrých pět kilo. HA je svinstvo, ale potřebný.

5 mythinway mythinway | Web | 31. července 2013 v 19:15 | Reagovat

dik za koment .... tiez sa mi velmi paci

6 callmebaby callmebaby | Web | 1. srpna 2013 v 10:15 | Reagovat

J áHA ani neberu...je mi zní zle :(x

7 Lee :) Lee :) | Web | 1. srpna 2013 v 14:52 | Reagovat

Ty jo, anorexie je svinstvo, ale znám ji. trpím s ní už od malička, nemám chut k jídlu, nechci jíst nic. Ale musím. Je to hrozný. Jsem ráda, že už si v pořádku a myslím že ž máš váhu super, tak nevím proč dál hubnout :)

8 verrone verrone | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 18:42 | Reagovat

tzz vole to je super článok:))

držím ti palce, prešla si si teda v život euž toho dosť.. nechsi šťastná :)

9 Christine Christine | Web | 4. srpna 2013 v 19:14 | Reagovat

trošku složitější to asi bylo, ale jsem ráda, že znám tvůj příběh....... :) a s těmi hormony a následným přibíráním je mi moc líto...... :( ale ty si určitě zvládneš váhu doladit! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama